V pátek jsme jeli s Bronwynkou na chatu k mé kamarádce. Byly jsme tam čtyři holky, přičemž největší pozornost se upínala na tu nejpěknější z nás - na Bronwynku.
Ta byla samozřejmě naprosto odvázaná ze zahrádky, protože tam vlastně byla od malička zvyklá běhat každý den, zatímco nyní žije v bytě. Užívala si to pěkně, jen co je pravda. Chodila jsem s ní i na vycházky a seznámila se tam se dvěma pejskama. Retrívrem Ronem a vlčákem Scottym, kteří oba žijí se svými páníčky na jižním městě, takže je tu určitě někdy i potkáme v lesoparku. Oba z ní byli naprosto hotoví, chtěli si s ní moc moc hrát, takže vždycky když jsme se tam stavili u plotu, tak přišli páníčci a pustili je a Brony s nimi dováděla jako divá. Ron Bronwynku pěkně chránil před Scottem. A to i přesto, že jí nic nedělal. Asi má v sobě takovou tu dobráckou povahu a chce chránit malé štěňátko. Bylo to naprosto super, moc roztomilé, když ho Ron chytil za ocas nebo za kůži na krku a táhl ho od Bronwynky pryč :o))
Je úžasné, jak pejsci poznají štěňátko a kňučí za plotem a teskní, protože by si strašně moc chtěli se štěndem hrát, ale ono to nejde. Bronwynka byla terčem chvály a obdivu každého, koho jsme potkali a to jak od lidí, tak psů.
Zato její panička si víkend moc neužila, protože jí bylo celou dobu strašně špatně. Ale už je to ok a snad až tam pojedeme příště, tak budeme víc vyvádět. Moožná tam vyrazíme už v září, ale to se ještě uvidí. Jinak také plánujeme s kamarádkou seznámit naše hafíky, tak doufám, že vše proběhne v pohodě. Její pejsek si asi moc hrát nebude chtít, zatímco Bronwynka mu jistě nedá pokoj. Příště by na té chatě mohli být spolu.
Mám hodně fotek, které se tu určitě brzo objeví, ale nejprve musím vymyslet jak na to, protože fotky jsou hodně velké a kapacita na estrankach zase hodně malá. Prozatím sem hodím jen pár z nich.